Jak jsem do toho spadla ukázka z mé knihy
Místo kávy s kamarádkou jsem se ocitla na přednášce o alternativní léčbě Reiki. Zpočátku jsem byla velmi skeptická. Všechny ty doteky a objetí od cizích lidí mi byly nepříjemné. Když jsem slyšela, že Reiki lze naučit každého, jinak se vrací peníze, rozhodla jsem se to vyzkoušet. Chtěla jsem dokázat, že na mě to fungovat nebude a získám své peníze zpět.
Co myslíte : dostala jsem své peníze nazpět nebo to dopadlo jinak?
Za tři dny jsou Vánoce. V myšlenkách se kochám příjemnou vidinou – vše mám hotové, vše je připravené a už si jen užívám společné chvíle s rodinou. Těším se. Bum. Přistála jsem do reality.
Někdo na mne volá. Jsem zpět a brodím se sněhem se třemi těžkými taškami. Znovu se hlásí únava a předvánoční stres. Přes ulici ke mně jde žena a vesele na mne mává. Je to moje kamarádka Lenka. Dlouho jsme se neviděly a moc ráda ji vidím. Rády bychom zašly na kávu. Lenka má ale v plánu zajít na nějakou přednášku, na kterou se dlouho těšila.
"Bude tam teplo a občerstvení," láká mě Lenka, "potom si dáme kávu a probereme život." Představa čekání v této zimě mne odradila, a tak souhlasím s jejím návrhem. Vcházíme do místnosti, kde je plno lidí a hledáme volné místo.
Protahuji se mezi těmi lidmi s těžkými taškami a oni se mne pokouší objímat! Copak se známe?! Kdyby mi raději pomohli s těmi taškami, ruce mám vytažené až ke kolenům. Konečně sedím. Úleva. Ale jen na chvíli. Znovu ke mně přicházejí lidé: chtějí mne buď objímat nebo na mne sahají horkýma rukama.
Co si to dovolují?! Je mi to velmi nepříjemné a ohrazuji se proti tomu. Lenka si to vše ale užívá. Přichází muž, mistr Reiki učitel. Představuje nám alternativní léčbu Reiki. Přednáška se mi zdá dlouhá a nudná. Navíc je tu strašné horko, asi omdlím. Koukám na hodinky, kdy to už skončí. "Do Reiki lze zasvětit každého, jinak garantuji vrácení peněz," slyším říkat mistra Reiki učitele. Dost.
Horko, vydýchaný vzduch a tyto nesmyslné informace vyplýtvaly mou trpělivost. "Opravdu mi vrátíte peníze, když na mne Reiki nebude fungovat?" slyším svůj hlas v tom tichu. "Jistě," zní odpověď. Všichni se na mne dívají a můj vztek kypí. Musím se extrémně ovládat. Nejsem každý. Na mne to působit nebude. Jediné, po čem toužím, je už být venku.
Jdu ke stolu a jako první se přihlašuji na seminář Reiki 1. Ukážu mu, že na mě to působit nebude a bude mi muset vrátit peníze. Vracím se pro tašky. Někdo mi tam jistě přidal pár cihel, jsou totiž mnohem těžší, než prve. Konečně venku. Plnými doušky lokám studený vzduch. Za chvíli přijde překvapená Lenka, že jsem se přihlásila. Jdeme na seminář spolu.
15.4.2000 jsem se dostavila do jídelny na 7. základní škole, kde měl seminář probíhat. Byla jsem si jistá, že dostanu své peníze zpět. Jen z principu. Protrpěla jsem objímání i zasvěcení. Pak se to stalo. Měli jsme spustit Reiki a položit ruce na účastníka ve dvojici.
Aháááá! Tak to dělali na té přednášce. Dávali nám Reiki. Mé ruce hřály jako kamínka. I když to bylo příjemné, začal ve mně proudit vztek. Uznala jsem, že mi Reiki funguje. Po skončení semináře jsem se rozloučila na půl úst a rozladěná šla domů. Nešlo o peníze, ale o princip. Náhle jsem si uvědomila, že mám něco, co jsem nechtěla. Reiki jsem nepoužívala.
O tři měsíce později jsem šla se svými syny na túru do Brd. Procházka byla luxusní: kluci jeli na kole, sluníčko svítilo, na obloze ani mráček. Náhle se ozvala potřeba a já si odskočila do křoví. Když jsem vstala – v mé výšce, pár centimetrů ode mne, byla hlava srnce. Mrkli jsme na sebe.
Lekla jsem se tak moc, že mi sjela noha a skutálela jsem se z menšího kopečka. Průšvih ale byl, že jsem si narazila koleno.
Co teď? Během chvíle byla z kolene oteklá bakule. Domů nedojdu. Mobily nebyly a kluky jsem pro pomoc poslat nemohla, byli ještě malí. Strach se změnil ve vztek. Opakovala jsem si, že Reiki je láska, ale nepomáhalo to. Tak jsem to vzdala. Prostě jsem jen položila ruce na koleno. Po chvíli bolest ustoupila a po další půl hodině jsem byla schopná dojít domů.
Od té doby jsem vzala Reiki na milost. Stále hlouběji a hlouběji jsem se ponořovala do tajů alternativní léčby Reiki, až jsem absolvovala kurz Reiki 2 . Po roce práce na sobě se symboly jsem se stala mistrem Reiki. Zůstala součástí mého života a já cítila vedení vyučovat Reiki.
Učitel Reiki – to není jen zábava nebo víkendová záležitost. Pro mne jde o soukromý, vnitřní závazek: být tu pro ostatní a pomáhat, když to potřebují. Nezanedbatelné je i to, že učitel na sobě musí stále pracovat, vzdělávat se a duchovně růst.
Dne 14.4.2009 jsem se po dvouletém studiu stala učitelkou Reiki. Byla jsem dokonale šťastná. Postupně se mi začali hlásit studenti na zasvěcení do Reiki i na mé ostatní semináře.
Nastal pro mne ráj na zemi. Dělala jsem práci, kterou jsem milovala a zároveň jsem měla dostatek času na péči o své dva syny. Vše šlo snadno a hladce. Byla jsem hluboce šťastná a spokojená.
Příjemné plutí životem mne doneslo do noci na 5.5.2013. Vzbudilo mne podivné chrčení, bouchání o podlahu. Miki měl pěnu u tlamy. Náhle strnul. Byla jsem vyděšená a myslela, že umřel. Po chvíli se začal hýbat, ale byl velmi unavený. Začala jsem Mikiho reikovat a vypadalo to, že se mu ulevilo. Ráno jsme pro jistotu jeli na veterinu. Mému bíglovi Mikimu byla diagnostikována epilepsie.
Avšak to byl jen začátek mé "zkušební jízdy". Následovalo nezaviněné zadlužení, rozpad původní rodiny, ztráta dlouholetého přítele.
Dostala jsem se do situací, kdy jsem ani s jedním problémem nemohla hnout. Pro tyto situace nebylo rychlé řešení. Moje děti mi v té době byli velkou oporou. Nevím, zda bych to bez nich zvládla.
