Jak jsem prošla Jitřenkou ukázka z mé knihy
Znáš ten pocit, že tvé sny a touhy jsou příliš velké, příliš odvážné a nedosažitelné? Že na to nemáš, abys je uskutečnila?
Věř mi, nejsi v tom sama. Mnoho z nás se potýká s pochybnostmi o sobě a svých schopnostech. Strach ze selhání nás paralyzuje a brání nám jít za tím, po čem opravdu toužíme.
Je čas to změnit. Je čas uvěřit sama sobě a svým snům.
Protože ty za to stojíš. Tvé sny stojí za to, abys za nimi šla.
Právě jsem odučila náročný, víkendový seminář a jediné, po čem toužím, je spát až do středy. Nutně ale ještě potřebuji sprchu a pak jen spát a spát. Vana příjemně teplé vody mě krásně uvolňuje. Zapálené svíčky krásně voní...
Po nějaké chvíli mi do mysli vplouvají tři slovíčka nô bô akyasha. Někde jsem je už slyšela, nemohu si vzpomenout kde. Není to důležité. Usmívám se a slovíčka opakuji. Cítím radost, spokojenost a hluboký klid. Užívám si tyto pocity. Přicházejí další: kya rabaya on ari. Je to směšné, ale já se cítím stále lépe - odpočatá, naplněná energií, hluboce spokojená.
Ari kyamari bori sowaka, poslední slovíčka, která mně nabila energií a uvedla do příjemného uvolnění. Jejich opakováním se dostávám do velmi příjemného meditačního stavu. Balím se do ručníku a jdu uschnout na slunce na balkon.
Je mi stále příjemnější ta slovíčka opakovat - rychleji, pomalu, se smíchem nebo je prozpěvovat. Nechávám se prostoupit sluncem, jeho teplými paprsky. Cítím, že se moje energie rozšiřuje na celý pokoj, mé rodné město, celé Čechy.
Spouštím energii Reiki a náhle sedím na vrcholu vysoké hory. Na chvíli mně přepadl strach a závrať. Stále opakuji nô bô akyasha kya rabaya on ari kyamari bori sowaka.
Po chvíli se uklidním a rozhlížím se kolem sebe. Zpočátku vidím jen pohybující se tečky pode mnou. Za okamžik vnímám jejich postavy, tváře a dokonce vidím jejich osudy a úkol na této zemi. Vidím ale i spoustu násilí, ubližování, ponižování a válek.
Spoustu rozvodů, nechtěných nebo týraných dětí a starých lidí. Cítím, že se ze světa pomalu ztrácí nejcennější dary života - láska, péče, soucit, ocenění - v té nejpřirozenější podobě.
Tentokrát mi má slovíčka vplouvaní do mysli poněkud rychleji nô bô akyasha kya rabaya on ari kyamari bori sowaka.V zápětí dostávám odpovědi. Emoční pole bolesti. Lidé přestali přijímat své přirozené role a vší svou energií se snaží být někým jiným.
Ženy se snaží být tak dokonalé a soběstačné, že muži vedle nich ztrácejí svou přirozenou roli muže v rodině nebo ve vztahu. Z mužů se tak stávají lidé bez sebevědomí, ztrácejí tak smysl své existence. Z žen se stávají nadměrně sebevědomé amazonky, které si lehce troufnou na jakoukoli mužskou práci.
Je to vývoj? Třeba to tak má být. Žijí tedy tito lidé plný a spokojený život? Většinou tomu tak není. Takovéto vykolejení z přirozené role způsobuje mimo jiné i spoustu psychických problémů.
Ocitám se v lese. Jsem na kraji vesnice. Vidím zraněné muže, kteří jsou odnášeni do velkého stanu. Vyjde z něho starší žena a vydává ostatním mužům rozkazy. Ti ji okamžitě uposlechnou a spěšně odcházejí. Proč se té ženě dobrovolně podvolili?
Žena se vrací do stanu. Jdu za ní. Je to matka rodu a vládne ženskou silou směrovanou přes 4. čakru. Má kolem sebe 7 panen a ty jí pomáhají léčit. Vytvářejí kolem sebe zvláštní energii a muži se uzdravují.
Dokáže toho ale mnohem více. Nejenže umí vyléčit většinu zranění mužů, ale v případě nutnosti jim dokáže jejich energii vzít a usměrnit ji. Z toho pramení podvědomý strach mužů z žen.
Toto léčení vyžadovalo dlouhodobý výcvik, sebeovládání a mravní čistotu, schopnost najít a pochopit pravdu. Mladé dívky se tomuto umění ale nechtěly učit. Věřily, že muži zůstanou stále stejní - otevření, chápající a mající úctu k ženám.
Uložily tedy svou sílu hluboce do svého nitra. Tím ale postupně ztratily svou schopnost intuitivně muže léčit. Muži byli náhle zranitelní. Neměli od dívek a žen ochranu a možnost uzdravení. Začali být velmi zmatení, agresivní / nebyl tu nikdo, kdo by vyrovnával jejich energie/ a tak se jejich nespokojenost obrátila proti ženám.
Muži si uvědomili, že zranění bez možnosti vyléčení může znamenat jejich smrt. Pak ale objevili, že při svém výcviku používali ke koncentraci a zvýšení síly svou Haru. Tuto znovu nalezenou sílu, energii a odvahu opět použily proti ženám.
Ženy už se nedokázaly vrátit ke svým léčitelským kořenům a tak se přestaly bránit. Muži si podmanili ženy a ty se staly jejich otrokyněmi.
Postupem času se ženy naučily brát mužům jejich sílu různými způsoby. Začaly se vyrovnávat mužům, časem získaly i rovnoprávnost s muži. Tím ale ženy neskončily.
Toužily být lepšími než muži za všechna příkoří, kterým se jim od mužů dostalo. Tak se stalo, že boj, který mezi mužem a ženou začal někde v matriarchátu, stále trvá.
Tento boj má ale dalekosáhlé následky: způsobuje rozpad rodin, vysoké procento rozvodů, problémy v zaměstnání, srdeční infarkty, alkoholismus, drogy, nejrůznější závislosti... A vytvořil emoční pole bolesti, které tento boj zpětně zesiluje. Dnes muž nemůže být mužem, a žena ženou, protože už neví, co to vlastně znamená.
Jakmile poznají a přijmou své přirozené místo a úkoly, zavládne na světě harmonie a láska. Nô bô akyasha kya rabaya on ari kyamari bori sowaka.
Letím jako pták oblohou. Oblétám celou planetu a na všechny sypu tato slovíčka. Vše zalévá porozumění, radost a láska. Čím více obletů dělám, tím jsem šťastnější a vyrovnanější.
Sedám si nad planetu Zemi a mé energie se znovu rozšiřují. Dívám se na Zemi a vidím svůj život - mé úspěchy, mé omyly, radost i slzy. Začínám chápat - vše mělo svůj smysl. Usmívám se nad tím, že ne vždy byl úspěch opravdu úspěchem a posunul mně dál. Byly to mé omyly a neúspěchy, které mně vedly...
Jsem znovu tím malým děvčátkem, které vidělo své světelné přátele - anděly a jednorožce.
Cítím, jak moc se snažím dostat ven...bojím se...dusím se. Jsem zase zpět v bezpečí a teple, nic mi nehrozí, jsem chráněná v matčině lůně. Stávám se buňkou, jednou z mnoha. Přede mnou se odvíjí celá evoluce lidstva.
Rána, ohlušující rána. Došlo k prvnímu třesku ve vesmíru. Zvedá se silný vítr, zesiluje na orkán. Je ale jemný a příjemně teplý. Odnáší mě domů, do mého křesílka na balkoně.
Jsem v hluboké Jednotě se všemi a se vším. Slunce už přestalo hřát. Potřebuji papír a tužku. Zapsat si informace, které mi přicházejí. Nestačím psát, tak si je nahrávám na diktafon. Náš život je totiž o něčem jiném a o tom je má kniha Ano sobě, Ano životu.
Poznámka:Slovíčka nô bô akyasha kya rabaya on ari kyamari bori sowaka jsou součástí meditace Jitřenka podle Mikao Usuiho
