O blogu a autorce

Již přes 10 let pomáhám lidem naplnit jejich cíle a sny, najít jejich skutečnou životní cestu a jejich úkol, zde na Zemi.

Monika Sija Taušová

Před několika lety se mě zeptala moje velmi dobrá kamarádka, jak bych chtěla, aby vypadal náš svět. Téma mě zaujalo a začala jsem o něm meditovat.

Ve své meditaci jsem viděla svět tak, jak ho vidíme z vesmíru. Okolo celého světa byli lidé a drželi se za ruce, byli bratři a sestry. Brali jsme ohled jeden na druhého, na rozdíly mezi sebou.

Všechny věci, které způsobovaly naši krásu a jedinečnost, byly zde přítomny. Nevadilo, že máme rozdílný druh pleti, různé filozofie, že mluvíme různými jazyky. Měli jsme něco, co tyto rozdíly překonalo a sjednotilo nás.

Byla to LÁSKA a na celém světě byl mír. Vítám Vás, připojte se k nám v mé vizi světa naplněného láskou a mírem, která začíná u nás a rozšiřuje se mezi celé lidstvo.

Ať jsou rozhodnutí o vaší budoucí cestě jakákoli, vážím si Světla v každém z Vás

Jsem lektorka, Reiki učitelka, mentorka a terapeutka. Založila jsem akademii celostního vzdělávání Harmonie 3 srdcí a projekt na efektivní pomoc lidem v nouzi s názvem Rafael. Jsem autorka knihy Ano sobě, Ano životu.

Moje praxe s alternativní metodou léčby Reiki:

S touto metodou pracuji od roku 2006. Její fungování a účinnost jsem ověřila ve své praxi na celé řadě klientů. Možnosti práce s Reiki jsem úspěšně vyzkoušela v oblastech mentálních a psychických problému, zdravotních potíží (od alergií, přes fobie, potíže s početím miminka, až po odstranění bolestí pacienta v posledním stádiu rakoviny). Mé praktické zkušenosti mě dovedly k závěru, že Reiki je omezená pouze nedostatkem naší fantazie, na co všechno ji můžeme použít.

15. 4. 2000 Reiki 1
20. 5. 2001 Reiki 2
2002 - 2003 Cesta vhledu ( práce s čakrami)
3. - 7. 5. 2006 Reiki 3 - profesionál
14. 4. 2009 Mistr učitel

Můj rodokmen Reiki:
Mikao Usui
Chujiro Hayashi
Hawayo Takata
Iris Ishikura
Arktur Robertson
Rick a Emma Ferguson
Margarette Shelton
Mari Hall
František Červenka

Monika Tunkrová

Monika Sija Tunkrová

S čím vám může tento blog pomoci?

vyřešit vaše problémy a potíže tím, že pochopíte proč a jak vznikly
vyřešit a uzavřít vaše dětství, protože jinak vám brání v úspěchu a finanční hojnosti
vyřešit téma viny, která vám blokuje šťastný a spokojený život
proč je dobré umět pracovat s Reiki
téma odpuštění a partnerské vzahy
s rozhodnutím, který obor by se vám u nás líbil studovat a spoustu dalšího

Tento blog je určen všem, kteří se svým životem chtějí něco udělat: vyřešit problémy, zahájit potřebné změny a dojít tak ke spokojenému a naplněnému životu podle vašich představ. Nic není nemožné.

Je skvělé živit se tím, že pomáháte lidem plnit sny!

O mě

Nejvíce mne těší učit a pomáhat lidem. Jsem šťastná, když mé terapie zásadně někomu změní život a nastartují u něho žádoucí změny.

Zajímá mne cannisterapie a dlouhé tůry. Se svým bíglem Mikim trénuji " psí kusy" sobě i ostatním pro radost. V mém životě se mi podařilo vyřešit dva mé nějvětší strachy: první byla fóbie z hadů a z létání letadlem. Mojí největší radostí je moje vnučka Eliška.

Navzdory osudu

Verdikt zní: " Bude žít maximálně 6 měsíců, postupně bude ztrácet chuť k jídlu a ke konci nebude schopen ani ovlivňovat své vyprazdňování. Bude čím dál více apatický a časem vás přestane vnímat úplně. Bude záležet jen na tom, jak dlouho jeho srdíčko vydrží. Zvažte jeho uspání". Následoval můj zoufalý pláč.

Mikimu byla diagnostikována těžká epilepsie. /Epilepsie je postižení nervové soustavy, respektive se jedná o funkční poruchu mozku. Objevuje se nejen u lidí, ale i u jiných savců. U psů se vyskytuje nejčastěji ze zvířat blízkých člověku. Existuje řada teorií o tom, že epilepsie je dědičná choroba, nicméně tyto výzkumy nebyly ukončeny a závěry nejsou jednoznačné.

Jak se mu to mohlo stát? Udělala jsem nějaké chyby při péči o Mikiho? Zanedbala jsem něco? Neměla jsem žádné odpovědi, jen jsem v náručí držela Mikiho, absolutně vyčerpaného po jeho záchvatech.

Dostali jsme silné léky, které utlumily, alespoň pro zatím, jeho záchvaty. Doma jsem ho uložila do jeho pelíšku a s rodinou se radila, co dál. Rozhodli jsme se hledat řešení a v náročné péči o Mikiho se střídat. Bylo nutné do něho pravidelně dostat vodu a speciální stravu, poté ho odnést ven na vyvenčení. To ho unavilo natolik, že doma okamžitě usnul.

Hledala jsem pomoc na internetu a všude, kde se jen dalo. Dozvěděla jsem se o epilepsii hodně důležitého, ale i snůšku nesmyslů. Jenže jsem stále nenašla odpověď, jak epilepsii vyléčit. Odpovědí bylo, že se toto onemocnění dá , do jisté míry, utlumit léky, ale že vyléčit se nedá. Nejde to!!! Nemám ve svém životním slovníku "nejde to, neumím, nezvládnu to..." a tak jsem dostala šílený nápad.

Rozhodla jsem se Mikimu pomoci po svém. Budu vědět, že jsem pro něho udělala maximum, co jen šlo. Toto rozhodnutí mně nabilo obrovským množstvím energie a tak jsem se do toho pustila. Epilepsii jsem chápala zcela laicky jako přetlak v mozku. Z toho jsem vycházela.

Miki tedy potřeboval dvě věci: získat energii a za druhé uvolnit ten přetlak v mozku. Začala jsem tedy Mikiho několikrát denně reikovat. Po 14 dnech konečně přišel první úspěch. Ráno mně vzbudilo vlhké olíznutí nohy.

JOOO!!! Sice jsme Mikiho stále snášeli ze schodů, ale venku začínal být postupně stále "akčnější". Tato fáze trvala asi měsíc. Miki stále méně přes den spal a začal se zajímat o dění kolem sebe. Stále jsem pokračovala ve své terapii s Mikim.

Blížil se nám termín kontroly u paní doktorky, zajímalo mně, jak na Mikiho bude reagovat. Zatím ale nastal čas na druhou fázi - nějak odbourat ten přetlak v mozku. Tentokrát se sběrem informací pomáhala celá rodina.

Nejjednodušší bylo, začít měnit různá prostředí pro pejska a nabídnout mu co nejvíce podnětů ke zkoumání - venku i doma. Tak jsme dokoupili hračky a míčky a začali si všichni hrát. Rozhodla jsem se změnit Mikimu stravu, na štěněcí granule, protože jsou lépe stravitelné a měkčí. Také na pití dostal misku s vodou a už nás nepotřeboval , abychom ho napájeli.

Přišel den D. Kontrola u paní doktorky. Co mi na to asi řekne? Rozhodla jsem se stát si za svým léčením, je to přece můj pes. No a pak nastal trapas. Miki vběhl do otevřených dveří, oblízl paní doktorku, vše očuchal a i když byl předem vyvenčený, tak se uprostřed ordinace počůral.

Paní doktorka nevěřila svým očím, myslela, že jsme si vzali pejska z útulku, nevěřila, že je to Miki. Sdělila nám, že Miki by měl už by měl být naprosto apatický, s minimálním pohybem a že to nemůže být Miki. Udělala nám na moji žádost krevní testy.

Za hodinu mi volala, zda můžeme ještě přijít. " Je to Miki, ale po lékařské stránce to není možné. Ať jste toho zlepšení dosáhli jakkoli, bude mít jen dočasný efekt" zchladila mou radost paní doktorka.

Pak už nám jen zcela chladně navrhla termín další kontroly " s takovýmito výsledky už ale termín nebudete potřebovat, protože se pejsek /už ne Miki/sám uzdraví," řekla s notnou dávkou ironie " nejsme odpovědní za jakékoli zdravotní komplikace pejska, způsobené vaším zasahováním do naší léčby".

To pro mně byla pecka. Viděla pokroky, ale nebyla schopna je přijmout. Tudy cesta k vyléčení Mikiho nevedla. Rozhodla jsem se pokračovat ve své léčbě, reikování, Mikiho - když mu prodloužím a zlepším život i jen o několik měsíců, všechno naše snažení mělo smysl.

Byla jsem si svým léčebným postupem jistá, ale stejně bylo potřeba mít Mikiho pod lékařským dohledem - byly potřeba dělat krevní testy a další vyšetření. S léčbou jsme pokračovali ještě asi dva měsíce, začal se ale blížit čas na testy.

Jednou v sobotu jsme vzali Mikiho vyběhat na louku u vesničky /říkejme jí/ Naděje. Seznámila jsem se tu s mužem, který zde ošetřoval koně.

Dali jsme se do řeči a tak nějak jsem mu náš příběh pověděla. " Promiňte, ale to není možné. Opravdu je to ten pejsek, o kterém mluvíte?" No, z příjemného pána se vyklubal úžasný pan veterinář. Domluvili jsme si testy Mikiho. Pan doktor si vyžádal dokumentaci o léčbě Mikiho u paní doktorky, aby si na vše udělal svůj názor.

Přišly první testy. Byla jsem napnutá k prasknutí. Konečně zvoní mobil. Pan doktor se se mnou chce sejít mimo ordinaci. Vyděsilo mně to. Co když jsem opravdu něco zanedbala? Ne! Mikimu je přece mnohem líp.

Na schůzku s panem doktorem jsem šla stejně se strachem a do mého staženého žaludku by se nevešla ani pecka. Pan doktor chtěl na rovinu vědět, jak jsme toho zlepšení dosáhli. Vysvětlila jsem mu, jak jsme postupovali.

Chvíli se na mně díval a pak řekl: " nerozumím tomu, ale podle testů od paní doktorky tu už Miki dávno nemá žít. Měly přestat zabírat léky, vrátit se mu záchvaty, které by jeho srdce nevydrželo.

Ale - současné výsledky testů ukazují něco naprosto jiného. Dokonce vám dám slabší léky, ty původní už nejsou potřeba. Domluvíme se na doladění jeho stravy a dám vám návrhy, jak odbourat efektivněji přetlak v Mikiho mozku," začal se smát doktor " promiňte, ale odbourávání přetlaku v mozku dělám poprvé."

Můj stres ze mně spadl a já začala plakat úlevou. Od té chvíle šlo vše jako po másle. Dostali jsme doporučení na úpravu jídelníčku a na uvolňovací aktivity pro Mikiho. Stále jsem Mikimu poskytovala reikování a zařadili jsme i doporučení od pana doktora. Chodili jsme na půlroční testy krve. Tato situce trvala dva roky. Byla jsem spokojená. Miki už neměl žádné problémy. Že bude brát léky ? Komu to vadí?

Jsme po testu. Opět zvoní mobil. Pan doktor nás chce vidět mimo naplánovaný termín, vhodné je přijet brzy. Sedáme do auta a jedeme hned. Přišly výsledky..."

Posaďte se, říká s potutelným úsměvem, "můžeme Mikimu léky úplně vysadit". Ze šoku si sedám na židli. "To není možné", říkám. Doktor se směje: " celou dobu tu převracíte základy medicíny, a když se vám to povede, tak to není možné?"

Pláču, opět pláču ale štěstím a dokola mu opakuji "děkuji, děkuji". "Já jen pomohl, ale vy jste Mikimu změnila osud tím, že jste se nevzdala" s úsměvem odpovídá doktor. Stále chodíme na pravidelné kontroly. Léky zůstávají v krvi lidí i pejsků ještě nějakou dobu poté, co je přestanou brát. No a Miki je už půl roku naprosto čistý. JOOO!!!

Jak se mu to mohlo stát? V té době jsem procházela vážnou životní krizí - přišla jsem o původní rodinu, dostala se do finančních potíží a navíc jsem začala mít zdravotní problémy. Měla jsem dvě práce a bylo toho na mně moc.

Začaly se u mně projevovat známky vyhoření a lehká deprese. Nemohla jsem tyto pocity ventilovat jiným způsobem, než že jsem hladila objímala Mikiho a vše mu vykládala a často jsem na něj i brečela.

Zvládal to skvěle a moc mi pomohl. Já věřím tomu, že jak se snažil mi ulevit a jeho mozek to nemohl pobrat = nerozuměl tomu, co se děje, tak došlo k jeho přetížení a následně k propuknutí epilepsie. Tato myšlenka byla mým hnacím motorem, abych vytrvala a jeho pomoc mu oplatila.

Meditace s Jitřenkou

Právě jsem odučila náročný, víkendový seminář a jediné, po čem toužím, je spát až do středy. Nutně ale ještě potřebuji sprchu a pak jen spát a spát. Vana příjemně teplé vody mě krásně uvolňuje. Zapálené svíčky krásně voní...

Po nějaké chvíli mi do mysli vplouvají tři slovíčka nô bô akyasha. Někde jsem je už slyšela, nemohu si vzpomenout kde. Není to důležité. Usmívám se a slovíčka opakuji. Cítím radost, spokojenost a hluboký klid. Užívám si tyto pocity. Přicházejí další: kya rabaya on ari. Je to směšné, ale já se cítím stále lépe - odpočatá, naplněná energií, hluboce spokojená.

Ari kyamari bori sowaka, poslední slovíčka, která mně nabila energií a uvedla do příjemného uvolnění. Jejich opakováním se dostávám do velmi příjemného meditačního stavu. Balím se do ručníku a jdu uschnout na slunce na balkon.

Je mi stále příjemnější ta slovíčka opakovat - rychleji, pomalu, se smíchem nebo je prozpěvovat. Nechávám se prostoupit sluncem, jeho teplými paprsky. Cítím, že se moje energie rozšiřuje na celý pokoj, mé rodné město, celé Čechy.

Spouštím energii Reiki a náhle sedím na vrcholu vysoké hory. Na chvíli mně přepadl strach a závrať. Stále opakuji nô bô akyasha kya rabaya on ari kyamari bori sowaka.

Po chvíli se uklidním a rozhlížím se kolem sebe. Zpočátku vidím jen pohybující se tečky pode mnou. Za okamžik vnímám jejich postavy, tváře a dokonce vidím jejich osudy a úkol na této zemi. Vidím ale i spoustu násilí, ubližování, ponižování a válek.

Spoustu rozvodů, nechtěných nebo týraných dětí a starých lidí. Cítím, že se ze světa pomalu ztrácí nejcennější dary života - láska, péče, soucit, ocenění - v té nejpřirozenější podobě.

Tentokrát mi má slovíčka vplouvaní do mysli poněkud rychleji nô bô akyasha kya rabaya on ari kyamari bori sowaka.V zápětí dostávám odpovědi. Emoční pole bolesti. Lidé přestali přijímat své přirozené role a vší svou energií se snaží být někým jiným.

Ženy se snaží být tak dokonalé a soběstačné, že muži vedle nich ztrácejí svou přirozenou roli muže v rodině nebo ve vztahu. Z mužů se tak stávají lidé bez sebevědomí, ztrácejí tak smysl své existence. Z žen se stávají nadměrně sebevědomé amazonky, které si lehce troufnou na jakoukoli mužskou práci. Je to vývoj? Třeba to tak má být. Žijí tedy tito lidé plný a spokojený život? Většinou tomu tak není. Takovéto vykolejení z přirozené role způsobuje mimo jiné i spoustu psychických problémů.

Ocitám se v lese. Jsem na kraji vesnice. Vidím zraněné muže, kteří jsou odnášeni do velkého stanu. Vyjde z něho starší žena a vydává ostatním mužům rozkazy. Ti ji okamžitě uposlechnou a spěšně odcházejí. Proč se té ženě dobrovolně podvolili?

Žena se vrací do stanu. Jdu za ní. Je to matka rodu a vládne ženskou silou směrovanou přes 4. čakru. Má kolem sebe 7 panen a ty jí pomáhají léčit. Vytvářejí kolem sebe zvláštní energii a muži se uzdravují.

Dokáže toho ale mnohem více. Nejenže umí vyléčit většinu zranění mužů, ale v případě nutnosti jim dokáže jejich energii vzít a usměrnit ji. Z toho pramení podvědomý strach mužů z žen.

Toto léčení vyžadovalo dlouhodobý výcvik, sebeovládání a mravní čistotu, schopnost najít a pochopit pravdu. Mladé dívky se tomuto umění ale nechtěly učit. Věřily, že muži zůstanou stále stejní - otevření, chápající a mající úctu k ženám.

Uložily tedy svou sílu hluboce do svého nitra. Tím ale postupně ztratily svou schopnost intuitivně muže léčit. Muži byli náhle zranitelní. Neměli od dívek a žen ochranu a možnost uzdravení. Začali být velmi zmatení, agresivní / nebyl tu nikdo, kdo by vyrovnával jejich energie/ a tak se jejich nespokojenost obrátila proti ženám.

Muži si uvědomili, že zranění bez možnosti vyléčení může znamenat jejich smrt. Pak ale objevili, že při svém výcviku používali ke koncentraci a zvýšení síly svou Haru. Tuto znovu nalezenou sílu, energii a odvahu opět použily proti ženám.

Ženy už se nedokázaly vrátit ke svým léčitelským kořenům a tak se přestaly bránit. Muži si podmanili ženy a ty se staly jejich otrokyněmi.

Postupem času se ženy naučily brát mužům jejich sílu různými způsoby. Začaly se vyrovnávat mužům, časem získaly i rovnoprávnost s muži. Tím ale ženy neskončily.

Toužily být lepšími než muži za všechna příkoří, kterým se jim od mužů dostalo. Tak se stalo, že boj, který mezi mužem a ženou začal někde v matriarchátu, stále trvá.

Tento boj má ale dalekosáhlé následky: způsobuje rozpad rodin, vysoké procento rozvodů, problémy v zaměstnání, srdeční infarkty, alkoholismus, drogy, nejrůznější závislosti... A vytvořil emoční pole bolesti, které tento boj zpětně zesiluje. Dnes muž nemůže být mužem, a žena ženou, protože už neví, co to vlastně znamená.

Jakmile poznají a přijmou své přirozené místo a úkoly, zavládne na světě harmonie a láska. Nô bô akyasha kya rabaya on ari kyamari bori sowaka.

Letím jako pták oblohou. Oblétám celou planetu a na všechny sypu tato slovíčka. Vše zalévá porozumění, radost a láska. Čím více obletů dělám, tím jsem šťastnější a vyrovnanější.

Sedám si nad planetu Zemi a mé energie se znovu rozšiřují. Dívám se na Zemi a vidím svůj život - mé úspěchy, mé omyly, radost i slzy. Začínám chápat - vše mělo svůj smysl. Usmívám se nad tím, že ne vždy byl úspěch opravdu úspěchem a posunul mně dál. Byly to mé omyly a neúspěchy, které mně vedly...

Jsem znovu tím malým děvčátkem, které vidělo své světelné přátele - anděly a jednorožce.

Cítím, jak moc se snažím dostat ven...bojím se...dusím se. Jsem zase zpět v bezpečí a teple, nic mi nehrozí, jsem chráněná v matčině lůně. Stávám se buňkou, jednou z mnoha. Přede mnou se odvíjí celá evoluce lidstva.

Rána, ohlušující rána. Došlo k prvnímu třesku ve vesmíru. Zvedá se silný vítr, zesiluje na orkán. Je ale jemný a příjemně teplý. Odnáší mě domů, do mého křesílka na balkoně.

Jsem v hluboké Jednotě se všemi a se vším. Slunce už přestalo hřát. Potřebuji papír a tužku. Zapsat si informace, které mi přicházejí. Nestačím psát, tak si je nahrávám na diktafon. Náš život je totiž o něčem jiném a o tom je má kniha Ano sobě, Ano životu.

Poznámka: Slovíčka nô bô akyasha kya rabaya on ari kyamari bori sowaka jsou součástí meditace Jitřenka podle Mikao Usuiho